Možná jste to někdy zažili. Sedíte někde s přáteli, kolegy nebo spolužáky a řeč sklouzne na věci kolem křesťanství. Chvíli držíte krok, ale později se debata vyostřuje a vy cítíte, že byste přece měli něco rozumného říct. Nějak věci uvést na pravou míru, možná vysvětlit, obhájit, vytasit se s nějakým přiléhavým argumentem. Jenže zjišťujete, že to nejde. Že zásobník je prázdný. Že do těch věcí natolik nevidíte, že jim vlastně sami úplně nerozumíte. A tak mlčíte. A nebo něco řeknete, ale sami cítíte, že je to jen taková fráze ...a reakce na sebe nenechá dlouho čekat. Možná i vy sami ve své víře tak trochu znejistíte.
Je důležité, abychom jako křesťané uměli mluvit s druhými o naší víře inteligentním způsobem. Neméně důležité je však to, abychom my sami získávali pevnou půdu pod nohama a měli pro svou víru rozumovou oporu. Díky tomu můžeme ustát různé životní situace ať už v našem osobním životě, nebo v dialogu s druhými, ke kterým jsme posláni, abychom svědčili o víře nejen činy, ale i slovy. A to všechno s vnitřní opravdovostí a úctou k Boží pravdě i druhým lidem.